Ray DeMarini byl jedinečný. Ve věku 40 let se hraní v jeho firemním softbalovém týmu rychle změnilo v plnou posedlost tímto sportem. Aby se Ray se svými 190 cm a 185 kg stal konkurenceschopným turnajovým hráčem softballu, věděl, že musí trénovat chytřeji, aby se udržel mezi ostatními urostlými hráči. Jeho vědecký přístup k tréninku, pálkařská rychlost 96 mph a bombastický přístup mu rychle vynesly pověst divokého soupeře mezi největšími borci v lize.
Jakmile se dostal na profesionální okruh, netrvalo dlouho a Raye objevil producent a režisér ESPN Erich Lyttle. Lyttle byl ohromen jeho znalostmi a technikou, a tak Raye pověřil natáčením série instruktážních softballových videí s názvem "Ray DeMarini's Reflex Hitting System", která jsou dodnes nejúspěšnějším domácím videem v historii ESPN.
Ray využil svého jména a výdělků z videí a zaměřil se na vytvoření vysoce výkonné pálky. Měl odvahu, ale potřeboval inženýra - nebo jak Ray říkal - "raketového vědce, který by dokázal vybudovat impérium za drobné".
Rayův přítel Mike Eggiman, inženýr společnosti Freightliner, uměl vytvořit něco z ničeho. Zdálo se, že je ideální osobou, která by Rayovi pomohla vybudovat jeho impérium s omezeným rozpočtem. Brzy začala společnost DeMarini Sports fungovat ve stodole s podlahou z hlíny. "Nebylo tam žádné teplo," vzpomínal Ray, "ale občas jsme ucítili horký dech krávy, která stála za námi."
Oba měli se svým týmovým provozem velký úspěch, a jak se společnost rozrůstala, jejich dynamika spolupráce zůstávala stejná. S Rayem v čele a Mikem jako hlavním inženýrem se společnosti DeMarini Sports podařilo přinést řadu prvenství v oboru: první vysoce výkonnou pálku pro mládež, první vícestěnnou pálku a první vysoce výkonnou pálku pro masivní hráče.
Zatímco ředitelé konkurenčních firem si kopali do nohou v luxusních rohových kancelářích, Ray dělil svůj čas mezi kancelář bez oken vedle pálkařské klece a hřiště, kde odpaloval míčky až šest hodin denně.
Ray byl ztělesněním šíleného odhodlání. I když mu v roce 1998 diagnostikovali vzácnou formu rakoviny, Ray pracoval dál. Když si rakovina nakonec vyžádala jeho oko, byl stále na hřišti a odpaloval s páskou přes oko.
Rayova intenzita a odhodlání jsou dodnes jádrem společnosti. Od boudy s podlahou z hlíny až po dnešní průmyslový komplex o rozloze 80 000 metrů čtverečních si společnost DeMarini stále odškrtává milníky tempem, na které by byl Ray hrdý.
Méně
